Základní škola Chýně
| Lokalita | Chýně |
| Rok | 2015 |
| Vyhlašovatel | obec Chýně |
| Stupeň | architektonická soutěž |
| Tým | Michal Procházka, Monika Kaifošová, Štěpánka Procházková, Radek Sláma, Alexandra Zedníková |
Při dlouhých cestách projíždíme různými místy. Míjíme louky, lesy, pole, vinice. Pokud se nám však do cesty postaví město nebo obec, měli bychom se zastavit a odpočinout si v jejich srdci. Naslouchat tepu života! … Zde nejlépe poznáme obyvatele, jejich vztah k domovu, lásku ke kraji i k přírodě. Víme, kde jsme!
Při cestách kolem Prahy však obvykle nevíme kam. Obce zažívají rozmach, který se nedaří usměrnit. Vsi, kde nedávno žilo pár stovek lidí, se mění před očima. Všechny tak podobně. Ulice, domy. Uzavřené zahrady. Složitě hledáme tradici. Postrádáme individualitu. Chybí genius loci!
A proto jsme přijali výzvu o návrh nové školy v Chýni. Víme, že střed obce již dávno není mezi historickými staveními. Rozmach jej posunul pryč, někam do polí! Instinkt nám radil: „Návrh této školy není pouze návrh školy.“ Jde o něco víc! Obrátili jsme tedy myšlení a zkusili navrhnout stavbu s jasným cílem, vytvořit náměstí nově vznikajícího městečka. Stavbu, která bude bez ohledu na rozsah záměru respektovat měřítko obce. Stavbu, která bude bezpečná svým hlavním uživatelům – dětem, a otevřená a přístupná všem ostatním! Stavbu, která propojí generace. Stavbu, která nakreslí tvář nové Chýně.
Vzali jsme tedy dvě roviny s odlišnou funkcí a umístili je nad sebe na pozemek. Rovinu školy! A rovinu náměstí! Následně hledali jejich vzájemné průniky. Náměstí obrazně zapouští kořeny do školy ve formě divadelního sálu auly a skutečně ve formě „stromu svobody“. Škola pak vyrůstá do „městského jádra“ svými stavbami. Okna orientovaná všemi směry oživují tváře fasád. Budovy působí hmotně, celek prolámaný uličkami udržuje měřítko obce. Obraz starobylého města, ukrytého za ploty pastvin.