MARINA SV. JAKOV, ZADAR

Místo: Zadar, Chorvatsko
Investor: Marina Signum d.d.
Tým: Michal Procházka, Jiří Deyl, Helena Dvořáková, Monika Kaifošová, Martin Karhan
Rok: 2012

Lader, Diadora, Zadar. Třitisíce let staré, vysoce urbanizované město, vystavěné za časů Ježíše Krista a vlády císaře Augusta. Po staletí hlavní město Dalmácie, významné centrum křesťanství, město kostelů, zvonic. Život je ovlivňován mořem, spojen s lodní a námořní dopravou. Díky ostrovům a jejich zátokám, přírodním parkům je lákadlem pro námořní turistiku a jachting. Lodě kotvící v městské marině dotvářejí výraz města. Přesto je samotný přístav relativně vzdálen, s prostorem uvnitř hradeb téměř nekomunikuje. Je tedy žádoucí přiblížit lodě k městu, propojit přístav s polostrovem, vyžít potenciálu funkce mariny a rozšířit atraktivní městský prostor.

Zátoka Vruljica, do které je marina převážně situována, je dnes definovaná nárožními domy v Obala kneza Trpimira a Obala kneza Branimira. V 15. století však stávala u moře pouze kaple Svatého Jakuba a fungoval přívoz, který spojoval pevninu se samotným městem na poloostrově. Rozšiřování města mimo centrum, mimo hradby, začalo až v první polovině 19. století do předměstské části Stanovi, ve druhé polovině 19. století pak vzniká čtvrť Voštarnica v těsném sousedství řešeného území a jihovýchodní Arbanasi. Zároveň dochází ke stavbě mostu přes zátoku Jazine. Samotný prostor dnešní mariny se však nadále vyznačuje nízkými břehy, které umožňují přistávání člunů a především rozlévání moře. Území tak připadá více vodě než pevnině. To je patrné ze stávající struktury zástavby, kdy kraj města vnímáme právě v nábřežních domech ulic Obala kneza Trpimira a Ivana Mažuranića. Důkaz nalezneme i v aktuálním územním plánu. To je důvod, proč nechceme „rozšiřovat“ město! Proč nechceme stavět výškové domy, které zde nemají své místo. Chceme podřídit pevninu moři, vytvořit území, které splyne s vodní krajinou.

A tak … Jak vypadá moře v okolí Zadaru? Jak vypadá vodní plocha v zátoce Jazine? Jadran v okolí města je členěn množstvím ostrovů a ostrůvků, zálivů, kanálů. Zátoka se pak vyznačuje klidnou, mírně zvlněnou hladinou. Prostor přístavu je rozbíjen kotvícími loděmi, bílými ostrými hranami přídí kýlů. Pokud chceme přiblížit stavby tomuto prostředí, musí respektovat a vycházet z těchto zásad. Ostré hrany domů protínají klidně zvlněnou rovinu střech.  

Z urbanistického a architektonického hlediska vycházíme z podmínek definovaných prostorem. Jak bylo uvedeno, marina v současné době nekomunikuje s městem. Vnímáme blízkost historických uliček, hradeb, tušíme věž kostela, katedrálu … vše je ale „daleko“, za vodou. Přístav není propojen z centrálního místa. Most nebo přívoz v ústí zátoky jsou vzdálené, při pohledu z hradeb neexistuje jediný důvod k návštěvě druhého břehu. Umísťované stavby proto musí využít potenciál místa, přitažlivé funkce přístavu, blízkosti parku Vruljica. Vytvořit prostředí pro hosty mariny, obyvatele města i návštěvníky a turisty. Díky chybějící infrastruktuře v nejbližším okolí vytvořit doslova město ve městě. Město dvou tváří. Uzavřený prostor bezpečného přístavu a otevřený ke svému okolí. Prostor s potenciálem oživit celé území pevninského břehu.

Stavby, jejich půdorysné tvary, jsou přizpůsobeny hlavním směrům pohybu po nábřežích, výhledům i hmotě stávajících garáží. Na centrálním místě, „křižovatce cest“ odkud nejlépe vnímáme blízkost města, umísťujeme „náměstí“, centrální prostor mariny, jehož dominantnost vytyčujeme stavbou, která zde měla své místo již v 15. století - Kaplí svatého Jakuba. Předprostor dotváříme molem směřujícím ke kostelu sv. Donáta a katedrále sv. Anastázie. „Natahujeme ruce k srdci města“, přibližujeme přístav a usilujeme o propojení s hlavní příčnou osu historické struktury – ulicí Šimuna Kožičića Benje zakončenou pod hradbami bránou svatého Krševana. Na tomto místě by přívoz, který má v Zadaru tradici po staletí, získal nepostradatelnou úlohu.

Protiváhu kaple a nejvýraznější stavbu přístavu vymezuje samotná hmota „města ve městě“. Trojúhelníková jednoduchá stavba posazená na stávající konstrukci garáží. Členěna příčnými ulicemi na samostatné objekty. Vytváří městský prostor s přísnou strukturou otevřenou k moři. Úzké ulice, které si pohrávají s perspektivou rozšiřováním a zužováním, přibližováním k moři a oddalováním od rušného okolí, vytvářejí stín ve žhavém letním slunci, jsou přátelské k „jižanskému“ způsobu života, ukrývají kavárny, restaurace, služby, obchody, sídla institucí - Marina centrum i veřejná prostranství – náměstí, schodiště.

Prostor ulice Ivana Mažuranića na druhé straně zátoky mariny pak reflektuje na protější břeh. Opakují se jemně zvlněné tvary střech rozřezané hmoty a ostré úhly domů. Inverzně zde vtahujeme moře dále do města … do prostoru mezi hmotami staveb … vytváříme rozšiřující promenádu, která směřuje chodce k zálivu, k veřejnému prostoru na křižovatce s ulicí Frane Alfirevića. Odtud se otevírá pohled z mola do přístavu, na kapli svatého Jakuba. Budovy na tomto břehu slouží především k bydlení s možností parkování lodí v uzavřených garážích.

Stavby Zadaru se vyznačují světlými odstíny díky hojnému užívání Chorvatského vápence. Jeden z tvrdých vápenců známý jako Istrijský kámen (Kirmenjak) je využit na dláždění zadarských ulic. Pro své vynikající vlastnosti je často označován za mramor a rozšířil se do celého světa. Byl například použit při zakládání Benátek či pro stavbu pilířů Bílého domu ve Washingtonu D.C.

Chceme využít zdejších přírodních zdrojů, místního vápence. Usilujeme, aby stavby mariny zářily v odstínu bílé, vytvářely příjemné prostředí v letním slunci. Jako významné stavby Dalmácie. Kamenné zdivo doplněné bílými translucentními stěnami (odlehčení konstrukce nad deskou garáží) jejichž pomocí dokážeme vytvářet lákavé světelné efekty. Stavby otevřené k moři, otevřené do sebe. V zádech jen úzké paprsky světelných bran.

A závěr? Po dlouhé plavbě přistáváme v Zadaru. Městě, které se pyšní novým přístavem. Přístavem s vazbou na historii. Přístavem čistým, bílým. Již se zde neopravují lodě. Velký důraz je kladen na bezpečnost, vztah k životnímu prostředí. Přístavem, kde se mohu bavit, nakupovat. Rozjímat i odpočívat. Připravit na další plavbu… Vplouváme do zálivu. Z dálky nás vítá zvon z věže kaple… Jsme doma! V Marině pojmenované po rybáři! V Marině svatého Jakuba!